SEZNAM PŘIPRAVUJEME, BUDE K DISPOZICI DO KONCE ROKU 2024
NEJVÍCE ZLOJEDŮ JE NAPOJENO NA POLITICKÉ STRANY, NEBO NA POLITIKY, KTEŘÍ JEDNAJÍ VE SVŮJ VLASTNÍ PROSPĚCH, NEBO DOKONCE TY, CO SLOUŽÍ SKRYTÝM ZLOJEDŮM, KTEŘÍ JE ŘÍDÍ, FINANCUJÍ A SOFISTIKOVANĚ V POZADÍ TAHAJÍ ZA PROVÁZKY ČASTO V PROSTŘEDÍ, KAM NEDOSAHUJE PRÁVO.
O MOŽNÉM NAPOJENÍ ZLOJEDŮ LZE PŘEMÝŠTET V RŮZNÝCH ÚROVNÍCH, PROTO JE DOBRÉ VĚDĚT V JAKÝCH OBDOBÍCH V ČESKÉ REPUBLICE VLÁDLY PREZIDENTI, JAK BYLY VOLENI A JACÍ LIDÉ TVOŘILI VLÁDNÍ KOALICE.
Václav Havel
prezident nestranický
dramatik, topič, disident
Porevoluční prezident volený končícími komunisty, který na sklonku života uváděl nedobrý stav v ČR…
Václav Klaus
prezident ODS
ekonom
Miliardář Janeček: Největší „zlojed“ byl Václav Klaus. Úmyslně privatizoval formou rozkrádání státu…
Miloš Zeman
prezident SPOZ/ SPO
ekonom
První přímo volený politik s vlastními názory, neoblíbený novináři a mediálně lynčovaný…
Petr Pavel
prezident nestranický
vojenský rozvědčík
Celý život pracoval jako voják v Československé lidové armádě, předseda buňky KSČ…
Václav Havel
Havel byl vnímán Čechy a Slováky jako symbol vítezství nad komunistickým režimem. Stejně tak ho vnímal celý svět.
Platil za člověka, který byl prezidentem všech. Byl oblíbený lidmi a jeho přirozená autorita často klidnila rozbroje mezi politickými stranami.
Vždy veřejně vystupoval jako politik s nadstranickým myšlením.
Prezident od 1993 do 2008
Václav Havel (5. října 1936 Praha – 18. prosince 2011 Vlčice-Hrádeček) byl český dramatik, esejista, disident a kritik komunistického režimu, později politik a státník. Byl devátým a posledním prezidentem Československa (1989–1992) a prvním prezidentem České republiky (1993–2003).
Václav Havel působil v 60. letech 20. století v Divadle Na zábradlí, kde jej také proslavily hry Zahradní slavnost (1963) a Vyrozumění (1965). V době kolem pražského jara se zapojil do politické diskuse a prosazoval zavedení demokratické společnosti. Po násilném potlačení reforem vojenskou invazí států Varšavské smlouvy byl postižen zákazem publikovat a stal se jedním z prominentních disidentů, kritiků tehdejšího normalizačního režimu. Vystupoval na obranu politických vězňů a stal se spoluzakladatelem a jedním z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv Charta 77. To upevnilo jeho mezinárodní prestiž, ale také mu vyneslo celkem asi pět let věznění. V této době napsal kromě dalších divadelních her také vlivné eseje, například Moc bezmocných (1978).
Po vypuknutí sametové revoluce v listopadu 1989 se stal jedním ze spoluzakladatelů protikomunistického hnutí Občanské fórum a jako jeho kandidát byl 29. prosince 1989 zvolen prezidentem Československa. Měl zásadní vliv na směřování země k parlamentní demokracii a zapojení do politických struktur západní civilizace. V roce 1992 se mu však nepodařilo zabránit rozpadu československého státu na dvě samostatné republiky: Českou a Slovenskou. Od roku 1993 byl po dvě funkční období prezidentem České republiky. Jako prezident vyvedl Československo z Varšavské smlouvy (1. července 1991) a výrazně přispěl ke vstupu nástupnické České republiky do Severoatlantické aliance (NATO) v roce 1999. Výrazně prosazoval také přijetí země do Evropské unie, uskutečněné v roce 2004, po jeho odchodu z funkce prezidenta.
Václav Klaus
Klaus se stal prezidentem díky zradě straníků ČSSD, kteří mu v tajné volbě dali přednost před Milošem Zemanem , který v té době byl předsedou (ČSSD). Je otcem privatizace v Čechách a bývalým předsedou ODS, který se nechvalně proslavil širokou amnestií na konci volebního období, díky níž už nelze nikdy stíhat privatizační podvodníky, ve kterých byl rozkraden majetek státu v řádech stovek miliard korun.
Prezident od 2008 do 2013
Václav Klaus (* 19. června 1941 Praha) je český ekonom a politik, spoluzakladatel Občanské demokratické strany a mezi roky 1991–2002 její první předseda. V letech 1992–1998 působil jako předseda vlády svého prvního a druhého kabinetu. Poté se na čtyřleté období stal předsedou dolní komory parlamentu a v letech 2003–2013 zastával úřad prezidenta České republiky.
Před vstupem do politiky působil jako bankovní úředník a prognostik, po listopadu 1989 se stal ministrem financí Československa ve vládách národního porozumění a později národní oběti, v níž zastával i post vicepremiéra. V roce 1991 inicioval založení Občanské demokratické strany. V letech 1992–1997 byl předsedou vlády České republiky a od ledna až do února roku 1993 vykonával z titulu své funkce premiéra některé pravomoci prezidenta republiky.
Po pádu jím vedené vlády na podzim roku 1997 nakrátko ztratil rozhodující politický vliv, ale do vysoké politiky se vrátil již po volbách na jaře 1998, kdy se stal předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (1998–2002). Po parlamentních volbách roku 2002, které ODS prohrála, se opět na krátký čas stáhl z vrcholné politiky. V únoru 2003 zvítězil v prezidentské volbě poprvé a na druhé pětileté období byl znovuzvolen prezidentem České republiky v roce 2008.
Po svém odchodu z prezidentského úřadu v březnu 2013 opustil Klaus aktivní politiku. Nadále se však vyjadřuje k otázkám vnitřní i zahraniční politiky, například k problémům v Evropské unii či k evropské migrační krizi a kritizuje omezování lidské svobody ve jménu různých ideologií, např. liberální demokracie.[1] Zúčastňuje se také často mezinárodních konferencí a seminářů na různá témata po celém světě.
Český miliardář, matematik a bojovník proti korupci Karel Janeček v rozhovoru pro Televizi Seznam prohlásil, že Václav Klaus byl největším českým „zlojedem“ moderní historie a úmyslně zorganizoval privatizaci státního majetku tak, aby se při ní mohlo krást. (Foto: Wikipedia)
„Václav Klaus. Podle mého přesvědčení, jednoznačně. Člověk, který v moderní historii nejvíce poškodil Českou republiku, byl Václav Klaus. Na druhém místě také Václav Klaus, pak dlouho nic, a pak ještě jednou Václav Klaus. Ale ona je to naštěstí už historie,“ prohlásil Janeček s tím, že pokud se bývalý prezident rozhodne pro návrat do politiky, tak si podnikatel nemyslí, že by mohl uspět.
Výsledky práce Václava Klause během jeho politické kariéry označil za katastrofální. Podle jeho názoru vedla Klausova politika k odhození jakýchkoli morálních zábran a hodnot.
Miloš Zeman
Zeman postavil ČSSD na nohy, následně po zradě odešel z politiky na sedm let. Následně založil SPOZ. V roce 2013 se stal prvním prezidentem České republiky, který byl zvolen v přímé volbě. Zeman nebyl nikdy oblíben médii, pro svou nevraživost k překrucování faktů novináři. Byl dlouhodobě a nechutně vláčen pravicovými stranami, které jeho chování označovaly za ostudu a nebo jej jinak mediálně poškozovaly po celou dobu výkonu prezidentského úřadu.
Prezident od 2013 do 2023
Miloš Zeman (* 28. září 1944 Kolín) je český politik, ekonom a prognostik, v období 1996–1998 předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, v letech 1998–2002 předseda vlády České republiky a mezi roky 2013 a 2023 třetí prezident České republiky.
V srpnu 1989 publikoval v Technickém magazínu kritický článek vůči komunistickému režimu. Během sametové revoluce se zapojil do činnosti Občanského fóra a stal se jedním z řečníků na Letenské pláni. V lednu 1990 byl kooptován do Federálního shromáždění. V období 1993–2001 působil jako předseda České strany sociálně demokratické. V letech 1996–1998 zastával funkci předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a následující čtyři roky byl předsedou sociálnědemokratické vlády menšinového charakteru, jejíž existence byla umožněna na základě tzv. „opoziční smlouvy“ s Občanskou demokratickou stranou.
Po neúspěšné kandidatuře na prezidenta České republiky v roce 2003 odešel na sedm let z politiky. V březnu 2010 se stal předsedou nově založené Strany Práv Občanů ZEMANOVCI. Na funkci rezignoval po parlamentních volbách 2010, ve kterých se strana nedostala do sněmovny.
V přímé volbě v roce 2013 byl zvolen třetím prezidentem České republiky a zároveň historicky prvním českým prezidentem zvoleným přímou volbou. První kolo vyhrál a v rozhodujícím druhém kole zvítězil nad tehdejším ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem. Svůj prezidentský post se rozhodl obhajovat v následujících prezidentských volbách 2018,[2] ve kterých postoupil s Jiřím Drahošem do druhého kola.[3] V něm vyhrál výsledkem 51,36 % a obhájil prezidentský úřad na druhé pětileté období.[4]
Petr Pavel
Pavel se stal prezidentem díky profesionální politické kampani, kterou prováděl několik let před volbami. Po kurzu pro pracovníky vojenské rozvědky bylo prý zvažováno Pavlovo zpravodajské nasazení v západních státech, ale nikdy nebylo prokázáno, že by bývalý socialistický rozvědčík s bohatou komunistickou minulostí byl dvojitým agentem. Největším šokem pro mnohé chartisty, byl den, kdy si z jeho rukou převzala státní vyznamenání Marta Kubišová, které za socialismu od února 1970 KSČ zakázala vystupování. Pavel v té době působil jako kovaný komunista v Československé lidové armádě na vyšších pozicích.
Prezident od 2013 do 2023
Petr Pavel (* 1. listopadu 1961 Planá) je český politik a armádní generál ve výslužbě, od března 2023 čtvrtý prezident České republiky. Úřadu se ujal složením slibu 9. března 2023 na společné schůzi obou komor Parlamentu.
1983–1989: Počátky
Po ukončení vysoké vojenské školy ve Vyškově roku 1983 Pavel začínal u výsadkového vojska. Přihlášku do Komunistické strany Československa podal v roce 1983 a po dvouletém kandidátství byl 13. února 1985 do strany přijat. Později se stal předsedou základní organizace KSČ. Pavel to po letech v rozhovoru pro Respekt potvrdil a uvedl své pohnutky ke vstupu do strany.
Roku 1988 sloužil jako výsadkář-průzkumník u vojenského útvaru VÚ 8280 v Prostějově. K 1. květnu 1988 byl v hodnosti kapitána velitelem 3. výsadkové průzkumné roty 1. výsadkového průzkumného praporu v rámci 22. výsadkové brigády speciálního určení. Na konci srpna roku 1988 se Pavel před nástupem na postgraduální kurz stal členem Zpravodajské správy Generálního štábu. V posudku k propůjčení medaile Za službu vlasti roku 1988 byl hodnocen jako třídně uvědomělý komunista a politicky vyspělý, napomáhající prosazovat vedoucí úlohu strany mezi podřízenými, dobře zabezpečující bojovou pohotovost jednotky a odvádějící „vytrvalou, obětavou a příkladnou práci“.